Historie knihovny po Havlíčkově smrti

Osobní knihovna Karla Havlíčka-Borovského (1821-1856) měla po jeho smrti, nedlouho poté, co se vrátil do Čech z Brixenu, pohnutý osud.

Z mnoha svědectví o rozptýlení tohoto unikátního celku, z něhož jen malá část je dnes  dochovávána, svědčí např. zpráva J. Nováčka o tom, že ještě v r. 1906 vídeňský knihkupec a antikvář R. Heger nabízel v katalogu rukopis J. Chr. Jordana De originibus slavicis I: Introductio in origines slavicas s autografem K. Havlíčka a jeho vlastnoručním vpiskem  „Z knih Hawljčkowých 1839 kaupena v Přibyslawě". Jindy Nováček nalezl „v bezcenných hadrech ve sklepení jednoho antikváře... Hájkův překlad Lukiana (vyd. v roce 1832) opět Havlíčkem podepsaný, a ve staré makulatuře polský carský katechism ke cti cezara. Článek končí povzdechem „Co památek po Havlíčkovi bylo utopeno ve starém papíru  a zaprášené veteši"[1].

Po Havlíčkově smrti byl 1. 8. 1957 c. k. notářem jako soudním komisařem dr. Wrzákem pořízen soupis celé Havlíčkovy pozůstalosti, tedy i knihovny. Knihovna byla odhadnuta soudním znalcem knihkupcem Alex. Storchem obnosem 103 zl. 34 kr. a po třídenní dražbě byl za ní vydražen obnos 436 zlatých, 3 krejcary konvenční měny, jak potvrzuje dražební soupis. Pořízením inventárního soupisu knih z Havlíčkovy pozůstalosti a dražebního soupisu vznikl jediný obraz Havlíčkovy knihovny v době Havlíčkovy smrti. Opis obou těchto soupisů pořídil podle pozůstalostního fasciklu Karla Havlíčka uloženém ve sklepní registratuře okresního soudu pro Nové město Pražské a dražebního soupisu v roce 1909 úředník Národního muzea v Praze Josef Vejvara a podobně jako publikoval v Národních Listech podrobnosti z pozůstalostního fasciklu Havlíčkova[2], zamýšlel vydat také soupis Havlíčkovy knihovny. Vejvara však svůj rukopis (20 strojopisných stránek) odevzdal prof. Dr. Č. Zíbrtovi (v té době mimo jiné redaktorovi Časopisu Musea království českého) k otištění, k čemuž nedošlo a rukopis se dostal se Zíbrtovou pozůstalostí do Knihovny Národního muzea. Zdálo se, že původní soupisy, podle nichž byl pořízen Vejvarův rukopis (a jehož jednu kopii vlastní také Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě), jsou nezvěstné. Ukázalo se však, že se nalézá v Literárním archivu Památníku národního písemnictví mezi dokumenty pozůstalosti K.H.Borovského.

Díky pozůstalostnímu soupisu také víme, že ne všechny svazky Havlíčkovy knihovny se měly ocitnout ve veřejné dražbě. Policie zabavila několik svazků, které byly policejním ředitelstvím uznány závadnými a proto byly z pozůstalosti odstraněny a zabaveny. Některé spisy naproti tomu označil censor policejního ředitelství v inventáři sice červenou tužkou, ale při soupisu byly patrně omylem vynechány a proto se do dražby dostaly.

Z uvedeného soupisu uvádíme publikace, které rakouské cenzuře, Havlíčka po mnoho let sužující, vadily:

Mikovec. Briefe des Joh. Hus (Leipzig, 1849)

Bretschneider. Der Freiherr von Sandau, oder die gemischte Ehe (Halle, 1839)

Katholisches Fantasten- u. Predigeralmanach (Rom, 1784)

Einige Worte z. Frieden u. zur Verstandigung (Wien, 1848)

Incubationen u. Staatsgefangenen (Braunschweig, 1827)

Das Friedenslicht im heitere Morgenblau (Wien, 1850)

Biolehradský. Nový obraz zemí českoslovanských (Praha, 1850)

Painer´s theologische Werke, (Stolberg, 1848)

Julius. Briefe (Leipzig, 1848)

Machiavelli. Il principe e egli opuscoli storici e politici (Capolago, 1849)

Peška. Slova do kněh památných (Praha, 1849)

Desprez. Les peuples de l´Autriche, Ku zřízení obcí v zemi konstituční (Praha, 1849).

Opis soupisu dáváme k dispozici. Většina knih je v soupisu identifikována místem a rokem vydání, jsou zde však i blíže nespecifikované položky jako „balík poškozených knih", „balík s 56 brožurami nejvíce historického obsahu v Rusku vydanými", dále velké množství výtisků knihy Některé pověsti vydané v Kutné Hoře 1851 atp.

Rekonstrukce Havlíčkovy knihovny

Pokus o rekonstrukci obrazu Havlíčkovy knihovny, ve skutečnosti „rozptýleného torza", uskutečnil v roce 1957 na základě pozůstalostního soupisu a rukopisných seznamů knih vyhotovených Havlíčkem historik P. Kneidl. Jeho stať Havlíčkova knihovna[3] a v ní část „Katalog Havlíčkovy knihovny", i když v ní převažuje zájem o obsahovou charakteristiku publikací, je možno považovat za jediný výchozí pramen zkoumání, podle něhož je možno poznat obsah svého času rozsáhlé Havlíčkovy osobní knihovny a identifikovat několik dochovaných svazků, které je možno ještě dnes vyhledat. Podle tohoto katalogu byly v rámci projektu dohledány svazky, které Kneidl při svém pátrání nalezl, některé z nich se bohužel dohledat nepodařilo. Naproti tomu několik málo svazků, o jejichž lokaci Kneidl neměl zprávy, bylo nalezeno.

Kneidl vycházel ve své práci ze seznamů Havlíčkovy knihovny z let 1840-1841 obsahující 115 děl, ze seznamu z r. 1842 obsahující 149 děl a ze sešitku katalogu s názvem „Zaznamenané knihy" z let 1842-1855. Konstatoval, že Havlíčkova knihovna měla podle uvedených pramenů v době svého největšího rozsahu 806 děl ve 1216 svazcích. (Je třeba uvést, že přitom nepočítal s několika knihami, jež podle pozůstalostního seznamu zde byly ve více výtiscích ani se zbytkem nákladu Voltairových Některých pověstí, Havlíčkem přeložených a vydaných v Kutné Hoře roku 1851).

Protože Havlíčkovy seznamy jsou padesát let poté, co s nimi Pravoslav Kneidl pracoval, nezvěstné (Kneidl uvádí, že jsou uchovány v Literárním archivu Národního muzea, který byl později přejmenován na Literární archiv Památníku národního písemnictví, v soupisu Růženy  Hamanové, která vydala v roce 1987 publikovaný soupis Havlíčkovy pozůstalosti uchovávané v LA PNP však nejsou zmíněny),  musíme nyní vycházet pouze z  Kneidlova článku.

Havlíček si knih vážil, miloval je a nelitoval za ně utratit peníze. Na tehdejší dobu byla Havlíčkova knihovna neobyčejně rozsáhlá. Havlíčkovu potřebu knih potvrzuje i citát z Havlíčkova dopisu matce z 15.5.1941 v němž píše: „Beztoho víš, že svých peněz dobře užívám: kdybych jen měl ročně aspoň několik tisíc, vždy se mi nedostává knih, přesto že jich mám již dosti a mnoho, to náleží již k mému řemeslu, a čím lepší řemeslník, tím více potřebuje nástrojů. Tak to i s knihami". Potřeby knih se týká i další úryvek z listu zaslanému z vyhnanství F. Palackému (v roce 1852), v němž Havlíček lituje, že „nejsem v Praze nebo na jiném vzdělaném místě, kam se ohlédnu, cítím nedůstatek knih"....Havlíčkova osobní knihovna (podle P.Kneidla) podává obraz o všestranné vzdělanosti svého majitele, jeho zájmu o katolické náboženství, slovanskou kulturu, jazyky slovanské i románské, lidovou slovesnost, jazykovědu, historii a přírodní vědy.

P.Kneidl rozdělil tituly Havlíčkova seznamu podle tématiky na několik skupin. Pro stručné nastínění obsahu Havlíčkovy knihovny (zrekonstruované dle Havlíčkových seznamů P. Kneidlem) předkládáme následující přehled:

Oddíl I. Díla mluvnická (103 položek) -  je zde vedle Jungmanova pětidílného Česko-německého slovníku[4] (vyd. v letech 1835-1839), Thámova geograficko-topografického slovníku[5] a Slovníku Českoněmeckého jmen místních[6] Dobrovského Mluvnice čili soustava českého jazyka (1822) v podobě interfoliovaného výtisku, Hankova Mluvnice polského jazyka (1839),  publikace o ruštině, němčině, srbštině, maďarštině, illyrštině, slovníčky, základy gramatiky, pravopisu, Čelakovského Česká dobropísemnost, Německo-český slovník F. Šumavského, Slovník hospodářsko-technický F. Špatného, školní knihy, kapesní vydání, Komenského Ianua linguarum reserata aurea (vydání Thámovo z roku 1805) apod.

Oddíl II. Národní písně a přísloví (33 položek) - prozrazuje Havlíčkův zájem o české a slovanské písně; jsou zde Erbenovy Písně národní v Čechách (vyd.v letech 1842-43), Čelakovského Mudroslovní národa slovanského v příslovích (1851), ukrajinské, litevské, moravské národní písně F. Sušila, Kollárovy Národní zpievanky a další.

Oddíl III. Básně české ve verších (6 položek) - zaujme zde pozornost Miltonův Ztracený ráj[7] (Praha 1811), Kollárova Slávy dcera, Čelakovského Ohlasy písní českých a ruských, díla Hanky a Klicpery, Máchův Máj, Sabinovy básně, Rukopis králodvorský, Deklamovánky Rubešovy, Jablonského verše, Erbenova Kytice a dále almanachy, pověsti, vydání básní epických, lyrických a „směšnohrdinských".

Oddíl IV. Divadla, povídky (87 položek) - kromě knížky Bulgarinovy a K. Pichlerové[8] najdeme zde novely, pověsti,  frašky, tragedie, rýmované veselohry, truchlohry, díla Gogolova v překladech (vyd. 1846), Gulliverovy cesty K. Swifta (vyd.1852), spisy W. Shakespeara, Klicpery, Tyla, je zde také B. Němcové Babička (1855).

Oddíl V. Rozličné věci (20 položek) - obsahuje především mapy a knihy a publikace odlišné větším formátem, zeměpisný atlas, trestní řád, spisy soudné, ekonomické, knihy o rostlinách a  katalogy.

Oddíl VI. Dějepisná díla v širším smyslu (64 položek) -  je zde zastoupen Šafařík, Jungmannova Historie literatury české vyd.1825, kroniky, dějiny, paměti, archivy, všeobecný dějepis, Balbín, Tomíček, Lamartine, Čelakovský, Tomkovy Děje král. Českého (vyd.1850), biografie, historie anglická, dějiny rodů, historie mocnářství.

Oddíl VII. Cizí básnická díla (15 položek) - Spisy Schillerovy, dále Andersen, Herder, Lessing, 12 dílů díla Shakespearova.

Oddíl VIII. Časopisy (31) - Časopis Českého Museum, Květy, Česká včela, Pohľady slovanské na literaturu, umenie a život, Pražské noviny, Hospodářské Noviny a další

Oddíl IX. Česká důležitější díla (46 položek) -  zde najdeme především spisy důležité pro všestranné vzdělání, přírodní vědy, květomluva, fyzika, lesnictví, štěpařství, dobrověda, směnkařství, počtářství, Základové pitvy, Husova Dcerka, Komenského Didaktica, květena, rostlinopis, zdravověda, zeměpis všeobecný, „rýmovník" a další

Oddíl X. Cizí důležitá díla (76 položek) -  vedle latinské Bible díla B. Spinozy, Cervantese (Don Quijote), Jeana Paula, B. Bolzana, legendy, zemědělství, fyzika, obchod, právo, teologie, zahradnictví, encyklopedie, lázeňství, vojenství.

Oddíl XI.  Cizí směs (80 položek) -  např. diplomacie, cestopisy, školství, chemie, lékařství, náboženství, aforismy, kalendáře, politika.

Oddíl XII. Česká směs (50) -  Několik starých tisků a drobných, dnes vzácných tisků, kalendáře, životy svatých, jazykověda, průvodce, Havlíčkovy Epištoly Kutnohorské (vyd.1851), morálka, vězeňství.  Seznam českých knih, obrazů a hudebních výtvorů, Klácelův Slovník pro čtenáře novin" (Brno 1849).

Oddíl XIII. Rozličné (30) - Macchiavelliho Il principe e gli opuscoli storici e politici (Carlopago, 1849), Divinum officium. Glagolitica V. Hanky (1854), Sacrosanctum Concilium Tridentinum cum citationebus ex utroque testamento (Pragae, 1736) a další

Oddíl XIV. Literatura starosvětská (17) - Tacitus, Martialis, Sallustius, Seneca, Sbírka řeckých a římských klasiků, překlady

Oddíl XV. Ruské knihy (50 a 63) - ruské a maloruské knížky a brožury, které Havlíček koupil nebo dostal darem v Rusku, mezi nimi ruský překlad Šafaříkových Slovanských starožitností. Díla A. S. Puškina, W. Shakespeara, I. A. Krylova, I. I. Tatiščeva, T. G. Ševčenka, časopisy.

Oddíl XVI. Knihy polské (43) - Mickiewiczovy Księgi narodu Polskiego i pielgrzymstwa polskiego (vyd.1832), Faleńskiho Historya Polski krótko zebrana (Wroclaw, 1819), Manifest Towarzystwa demokratycznego polskiego 4 Grudnia 1836. (Poitiers; Paris, Bourgogne et Martinet), Pieńkiewicze Wybor poezyi z pisarzów polskich. I. -VII. (Wilno, 1835-36)[9] a další

Oddíl XVII. Knihy srbské a illyrské (10) - Molodik na 1843 god. Ukrainskij literatunyj sbornik (Charkov, 1843), Poltava. Poema A. S. Puškina (vyd.1836), Kvitka-Osnovjanenko G. F. Svrjatanje. Malorossijskaja opera v dejstvijach soč. Gricka Osnovjanenka (Charkov, 1836) a další

Oddíl XVIII. Knihy ruské a maloruské (8) - Sacharovovy Russkije narodnyje skazki (vyd.1841), Šafaříkovy Slavjanskoje narodopisanije (vyd.1843), Perelogovova Francuzskaja grammatika (vyd.1832), Bodjanskiho O narodnoj poezii slavjanskich plemen (vyd.1837) a další.

Přikládáme přepsaný celý seznam knih, jak ho P.Kneidl sestavil, doplněný transliterovaným seznamem knih popsaných v azbuce. 

Nalezené knihy z Havlíčkovy knihovny 

Podle Kneidlova seznamu byly vyhledávány na prvním místě svazky, u nichž Kneidl uvádí lokaci. Již v roce 1957 Pravoslav Kneidl těžko zrekonstruoval torzo „zvěstných" svazků, a po uplynulých padesáti letech, v roce 2008 byla tato rekonstrukce ještě těžší. Nicméně bylo také objeveno několik svazků, které Kneidl považoval za nezvěstné.  

Podle současného stavu zkoumání uchovává Knihovna Národního muzea v Praze z Havlíčkovy osobní knihovny tyto knihy, které byly také nalezeny:

Tham, K.I. Neuester möglichst ausführliches und vollständiger deutsch-böhmischer geographisch-topographisch-mythologischer Taschen-Nomenclator, oder, Nenner eigener Nahmen. Prag: Scholl'schen Buchdruckerey, 1815. Tento svazek obsahuje mnoho Havlíčkových doplňků místních jmen českých, ze Slovenska, ze slovanských zemí i z jiných míst, zvláště těch, které jsou ve vztahu k Čechám. Exemplář je bez titulního listu, interfoliovaný, na lepenkových deskách Havlíčkův podpis a označení díla.

Milton, J. Ztracený ráj. W Praze: Bohumil Hás, 1811. Díl I-II. V obou dílech podpis „K.  Havlíček, 1839". V knihovně muzea byl nalezen pouze díl první.

Eckertshausen, Hofrath von. Was tragt am meisten zu den Revolutionen itziger Zeiten bey? Und Welches ware das sicherst Mittel, ihnen kunftig  vorzubeugen? Eine Schrift zur Beherzigung fur Fursten une Volker. Geschrieben von dem... München: Joseph Lentner, 1791.[10] Kniha obsahuje nejen Havlíčkův podpis, ale i věnování Havlíčkovi a pravděpodobně také jeho kresbu.

Pienkawicz, A.M. Wybor Poezyj z pisarzów polskich: z dołączeniem przy 1szym sposzycie uwag o istotném zrzódle, duchu i celu prawdziwéj poezyi. Sposzyt 7. Wilno: J. Zawadzki, 1836.  S podpisem K.Havlíčka.

Věneček uvit třicetileté památce nalezení Rukopisu Kralodvorského. Slaveno dne 16. září 1847 Králové Dvoře. Od Jana Č. Brdičky, Kralodvorského. V Praze: Tiskem knížecí-arcibiskupské knihtiskárny, b.r. S podpisem K.Havlíčka.

Josefa Smetany...Sjlozpyt čili Fysika. W Praze: nákladem Českého museum, w kommissj u Kronbergera i Řivnáče, 1842. Nowočeská Biblioteka, čjslo II. S podpisem K.Havlíčka.[11]

V Archivu Národního muzea v Praze byl nalezen svazek, o němž se zmiňuje P.Kneidl jako o svazku objeveném v knihovně Historického klubu. Do tohoto fondu se dostal svazek pravděpodobně koupí v antikvariátu. Později s fondem knihovny Historického klubu kniha přešla do Archivu Národního muzea. 

Palacký, F. Popis králowstwí Českého, čili, Podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi České.... V Praze: J.G.Kalve, 1848.

Kniha obsahuje podpis K.Havlíčka. Tento podpis je však přeškrtán H.Jirečkem, který byl zřejmě majitelem knihy po Havlíčkovi před tím, než se kniha dostala do fondu Historického fondu.

V knihovně Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě byly nalezeny tyto knihy z Havlíčkovy osobní knihovny:

Jungmann, J. Slownjk česko-německý. Praha: Knjžecj arcibiskupská knihtiskárna, u J. Fetterlowé, řjzenjm W.Špinky, 1835. Djl I-V.  S podpisem K.Havlíčka. Jde o dar prof. Dr. J. Jerie Městu Havlíčkův Brod (30.10.1948). Kniha je uvedena v Havlíčkově seznamu „Zaznamenané knihy", nikoli v soupisu pozůstalostním.

Horník. Almanach na rok 1844. Sestavil a wydal Petr Miloslav Weselský. Kutná Hora (Na Horách Kutnách): s.n. [1844]. S podpisem K.Havlíčka.

Slovan: [časopis věnovaný politickým a vůbec veřejným záležitostem slovanským, zvláště českým]. [Kutná Hora: Karel Havlíček], 1851. [Roč. 1], č. 42. Obsahuje podpis K.Havlíčka a vpisky jeho rukou.

Bulgarin, T. Iwan Wyžihin: powidka zábawná a poučná. Praha: W. Špinta, 1842. č. III. V Praze 1840. S podpisem K.Havlíčka.

Pichlerová, K. Šwédové w Praze. Znojmo: E.J. Fournier, 1844. Dil 1. S podpisem K.Havlíčka.

d´ Baculard, Arnaud Francois. Arnauds Erzählungen. Leipzig: J.G. Imman, 1783. 1. Bd. S podpisem K.Havlíčka. Kniha je uvedena v Havlíčkově seznamu „Zaznamenané knihy", ne v pozůstalostním

Palacký, F. Dějiny národu českého w Čechách a w Moravě. Praha: Nákl. knihkupectwí J.G. Kalve a pomocí českého Museum, 1850. díl III., č. 1, Od roku 1403 do 1424, čili od počátku nepokojůw husitských až po smrt Žižkowu. S podpisem K.Havlíčka.

Neumann, Pantaleon. Lutr, jak stál pro wiru a cirkew katolickau. Praha: Nákl. Dědictwi Swatojanského, 1850. č. XXV. S podpisem K.Havlíčka.

Literární archiv Památníku národního písemnictví uchovává v Havlíčkově pozůstalosti také několik tisků patrně patřících do jeho osobní knihovny. Kneidl patrně v tomto fondu nehledal. Uvádí, že ve sbírkách archivu Památníku národního písemnictví na Strahově jsou  tyto knížky, snad z Havlíčkovy knihovny, které, jak píše - podle exlibris - , „prošly knihovnou Vlad. Dvorského" : popsané jsou jako Virgilius Maro Opera. Norimbergae 1778. 2. ex. Hallae 1790 a G. J. Caesar  Commentarii de bello gallico et civili. Patavii 1754. Tyto svazky však nebyly nalezeny.

Byly zde však nalezeny tyto svazky:

Thun, Leo Grafen von. Über den gegenwärtigen Zustand der bömischen Literatur und ihre Bedeutung. Praha: Kronberger und Řiwnač, 1842. Zachována je pouze přední strana obálky s Havlíčkovým podpisem.

Čelakowský, F.L. Spisů básnických knihy šestery. Praha: V Kommissí u Kronbergra a Řivnáče, 1847. 404 s. Ed. Nowočeská bibliotéka, č. 8, Spisy musejní, č. 28. S podpisem K.Havlíčka a zatrháváním podél textu.

Der Deutsche Michel: ein Blatt für feinde des Zopfthums. [Tábor]: [I.L. Kober], 1848. , No.1. Neobsahuje známky vlastnictví K.Havlíčka ani není obsažen v pozůstalostních seznamech, vzhledem k roku vydání by mohl svazek náležet do Havlíčkovy knihovny.

Svázaný soubor drobných tisků - českých písní. Praha: Různí nakladatelé, 1842-1848. Většina písní v tomto svazku se jich týká politických a občanských vztahů Rakousko-Uherska, vlastenectví a revolučního roku 1848. Můžeme se tedy domnívat, že ačkoli svazek nenese ani Borovského podpis ani poznámky, vlastenec Borovský si těchto písní podporující národní cítění považoval a dal si drobné tisky svázat.

Zprávu J. Thona o tom, že Ústřední knihovna hl. m. Prahy (dnešní Městská knihovna hl.m. Prahy) zakoupila svého času jeden ročník Květů s Havlíčkovými poznámkami Kneidl prověřil, zmíněný časopis se mu však nepodařilo objevit.  Ve své stati[12] o Havlíčkově bibliografické práci Thon uvádí, že má Městská  knihovna v Praze ve svých historických fondech Auplný literární létopis od J. V. J. Michla Praha 1839. Na titulní stránce je, jak píše Thon, obsažen podpis a letopočet „K. Havlíček 1841".  O publikaci uložené pod signaturou Z 17 dále uvádí, že si Havlíček „dal knihu do plátna svázat tak, že mezi každý list tištěný byl vevázán list bílého papíru pro doplňky a opravy a „změnil" tak knihu v intefoliovaný výtisk, který  byl před r. 1910 získán koupí en bloc knihovny historika V. V. Tomka. Jak se dostal do majetku Tomkova, nelze bezpečně říci. Jisté je, že tato kniha nebyla v seznamu knih pozůstalých po Havlíčkovi. „Není, tuším", pokračuje Thon, „vyloučena možnost, že Havlíček tento svůj exemplář, plný knihopisných poznámek, půjčil V. V. Tomkovi s nímž se v letech 40., hojně a přátelsky stýkal. Havlíček byl svědkem na svatbě Tomkově r. 1847 v Polici, kam jeli spolu dostavníkem z Pardubic, roku následujícího byl zase Tomek svědkem na svatbě Havlíčkově atd). Jest známo, že byl Tomek, tehdy sekretář Matice České, po smrti Jungmannově pověřen dokončením jeho Historie literatury české, jejíž tisk byl větším dílem dokonán ještě za živobytí Jungmannova, kdežto Tomkovi zbývalo poříditi zejména rejstříky a část životopisnou. Lze předpokládat, že Tomek dobře věděl o těchto Havlíčkových doplňcích bibliografických vepsaných do Michlova Letopisu a že si je vyžádal pro svou práci jako pomůcku".

Z Havlíčkova dochovaného exempláře Michlova Létopisu nelze zjistit, v které době roku 1841 Havlíček získal knihu, do níž si začal vpisovat bibliografické přípisky nikoli z nějaké knihopisné ctižádostivosti, ale - protože byl člověk praktický - pro svou praktickou potřebu, aby se vzdělal a poučil. I literaturu bohovědnou chtěl časem prohlédnout a doplnit, jak to udělal sám Thon a poté se vyjádřil, že „z prohlídky knihopisných záznamů Havlíčkových vyplývá, že konal své bibliografické zápisy soustavně tak, aby měl ve svém exempláři stále živé zrcadlo současné slovesné tvorby, tzv. obraz slovesnosti  „od léta 1825 až do léta 1837 ¼".

Své knihopisné záznamy Havlíček pořádal až do roku 1845. Za dobu pěti let co Havlíček doplňoval svůj exemplář Létopisu nashromáždil, podle Thona, na 475 knihopisných stručných; hesel po havlíčkovsku upravených pro vlastní praktickou potřebu. U autorů Havlíček obyčejně vynechává křestní jméno, jméno nakladatelovo zkracuje, u dramatických děl počet jednání vyznačuje pouhou číslicí a stejně i formát a počet stránek dvěma číslicemi za sebou, oddělenými tečkou. Nikde však Havlíček neopomene udat cenu knihy. V záznamech Havlíčkových můžeme pří bedlivějším prohlédnutí shledat dvě vrstvy, dvě epochy, lišící se jednak písmem, jednak knihopisnou metodou. 

Thon svou knihopisnou či knihovědnou analýzu Michlovy knihy uzavírá tím, že jde o  bibliografický pokus Havlíčkův a proto nás zajímá, z jakých pramenů Havlíček čerpal své zápisy a kdy vznikly. Thon nepochybuje, že „Havlíček měl exemplář Létopisu s sebou v Rusku. Pokračoval i v Moskvě, excerpoval Časopis českého museum, v něm rubriku Nové knihy, z Musejníka si „stručně, ale vytrvale vpisoval doplňky na bílé listy svého výtisku Létopisu". Thon popisuje též Havlíčkovy poznámky umístěné na předním i zadním přídeští knihy, jakož i na přední a zadní předsádce, které nemají ráz knihopisný, zato se v nich obráží bystrý Havlíčkův vtip a jeho kritičnost, jak o tom svědčí např. na líci přední předsádky Havlíčkem vepsané citáty.

Během zkoumání Havlíčkovy osobní knihovny byl objeven ve fondech Městské knihovny v Praze výtisk na jehož titulní straně je podpis „Tomek", není však interfoliován a bez podpisu K.Havlíčka. Při hledání tohoto svazku byl však nalezen čtvrtý díl Geschichte des Osmanischen Reiches : Großentheils aus bisher unbenützten Josepha von Hammer-Purgstall, vydaný v Pešti v roce 1840, který nese podpis K.Havlíčka. Je tedy možno, že se ve starých tiscích fondů Městské knihovny v Praze nalézá více svazků z Havlíčkovy knihovny, bylo by však nutné další rozsáhlé studium.      

Z rozsáhlé osobní knihovny K.Havlíčka Borovského bylo tedy nalezeno 24 svazků, z toho 21 z nich s velkou pravděpodobností bylo Havlíčkových, jak ukazuje Havlíčkův podpis v nich objevený[13]. Kolik svazků bude možná ještě objeveno v budoucnu je otázkou. Zbývá nám tedy pouhé torzo a seznam knihovny, která dokazuje šíři intelektuálního záběru novináře, spisovatele, zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky a především vlastence Karla Havlíčka Borovského.  

[1] Vitrinka, 1926, s.96-97.

[2] V září 1909.  

[3] Sborník Národního muzea, řada C, sv. II, 1957, č. 1-2, s. 53-98.

[4] Dnes se nachází v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

[5] Dnes se nachází v knihovně Národního muzea.

[6] Dnes se nachází v knihovně Národního muzea.

[7] Dnes v knihovně Národního muzea.

[8] Obě se dnes nalézají v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

[9] Dnes v knihovně Památníku národního písemnictví.

[10] O  této knížce informoval již  J. Volf článek Řízný epigram Havlíčkův a otiskl jej v Časopisu museu království českého v roce 1913.

[11] Havlíčkův podpis u tohoto svazku a ve svazku předcházejícím nebyl obrazově zachycen tak jako ostatní podpisy z důvodů stěhování fondů  Knihovny Národního muzea. Jakmile bude možnost, budou pořízeny a zveřejněny kopie. 

[12]  „Knihopisný pokus Karla Havlíčka Borovského" ( Slovanská knihověda III, 1934).

[13] Jeden svazek nalezený v Muzeu Vysočiny obsahuje věnování K.H.Borovského „Welewážené Slečně Háně Weychowské".