Rekonstrukce osobní knihovny Boženy Němcové a její obsah podle dochovaných pramenů

Z osobní knihovny Boženy Němcové (1820?-1862) se do dnešních dnů dochovalo pouhé torzo. Protože máme k dispozici pouze jeden nedatovaný seznam vyhotovený samotnou Němcovou, nevíme, jak rozsáhlá osobní knihovna B.Němcové opravdu byla a tudíž jaký je poměr mezi dnešním torzem a skutečným obrazem knihovny v době po úmrtí Němcové.

Při rekonstrukci knihovny nezbývá nežli vycházet z dochovaných dokumentů a několika dochovaných svazků.

Spolu s literární pozůstalostí Němcové v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (dříve Literární archiv Národního muzea) obsahující rodinné a úřední doklady, korespondenci, rukopisy a fotografie se nacházejí čtyři svazky vložené do desek z tuhého papíru s nápisem „Z knihovny B. Němcové". Titul jednoho z nich je obsažen také ve výše zmíněném seznamu, neobsahují však žádné známky toho, že by Němcové náležely. Podle přírůstkového čísla se do fondů archivu dostaly v roce 1935, bližší informace však nejsou k dispozici.  

Jedná se o tyto knihy:

Gaugain, Johanna. Arbeitsbuch für Damen zur Ausführung nutzlicher und geschmackvoller Musster in der Strick-,Retz- und Häckel-Arbeit. Leipzig: Theodor Thomas, 1842.

Hanuš, Ignác Jan. Vorlesungen über die allgemeine Cultur-Geschichte der Menschheit: behalten an der Universität zu Olmüz. Brünn: Carl Winiker, 1849. Tento svazek je s velkou pravděpodobností obsažen v seznamu knih, které si Němcová vypracovala.

Zschokke, Heinrich. Novellen und Dichtungen. Aarau: Sauerländer, 1856. Bd.VI - Bogen 1-9. Classiker-Ausgabe, sv. 6.

Geschichtlicher und erklärender Text zum Prag - Dresdner Panorama für Touristen der Eisenbahn und Dampf-Schifffahrt. Prag: Karl André, 1848.

Knihy nejsou označeny a nenesou žádné individuální znaky (podpis, věnování, zatrhávání apod.). Kniha ručních prací Arbeitsbuch für Damen jeví známky značného používání.

Ve fondu Registru Národního muzea v Archivu Národního muzea jsou uchovávány důležité dokumenty, který napomohly k nalezení dalších svazků a mezi nimi dvou, které jsou věnovány Němcové a tudíž poukazujících na jejich majitelku[1].  Jedná se o dokumenty týkající se jednání Národního muzea s Dorou Němcovou, spisovatelčinou dcerou, o pozůstalosti Boženy Němcové ve 20.letech 20.století. Podle dopisu dr.Václava Tilleho dr. Bohuslavovi Němcovi ze dne 15.6.1919 Dora Němcová nabízela Muzeu odkoupit spisovatelčinu pozůstalost s tím, že by si ji Muzeum převzalo do svých sbírek po Dořině smrti. K dopisu je přiložen seznam předmětů pozůstalosti nabízených k odkoupení, v němž  se nachází také dvacet svazků knih. Jedná se o tyto (citováno ze seznamu):

 Koubkovy knihy sebrané. Vydal F.L.Vorlíček 1857. II.díl.Neváz.

Koubkovy knihy sebrané. Vydal F.L.Vorlíček 1857. III.díl.Váz.

Wolff, Hausschatz der Volkpoesie. Leipzig 1846 Váz.[2]

Klácel. Dobrověda. Praha 1847. S věnováním: Sestře Boženě na památku Klácel. (Je nerozřezáno!)

Písně od F. J. Kamenického, Praha 1833. Váz.

Překlady Shakespeara:

Hamlet, Kolár 1855 Neváz.

Richard III, Doucha 1855 Neváz.  Lear, L. Čelakovský 1856 Neváz.

Koriolan, Doucha 1858 Neváz.

Jindřich V., Čejka 1858 Neváz.

Jindřich IV. Lad. Čelakovský 1859 Neváz.

Thom. Morus, Utopia. Übers. v. Öttinger, Leipzig 1846. Váz. Nátisk: M. Klacel.

Hertz, König Renés Tochter. Berlin 1856. Váz

Goethe, Tasso. Theater v. Goethe III. Theil, Wien 1816. Váz.

Joricks empfingsame Reise durch Frankreich u. Italien. Berlin 1853. (Vazba nepůvodní.)

Guizot, Washington. Německý překlad. Autor neznám. Váz

Boerne. Nationalbibliothek deutschen Classiker. Hildburghausen. Bez data. Váz.

Jahn, Katechismus der Astronomie, Leipzig 1851 Váz.

Anastasius Grün, Schutt (Dichtungen) 4. Aufl. Leipzig 1840. Váz. Cizí rukou: Madame Božena Nemes. L. Bode.

Tegner, Frithjofs Sage. Übers. v. Mohniker Leipzig 1844. Váz.

Pouze šest z titulů z tohoto výčtu zachytila Němcová ve svém seznamu. Zbytek svazků si tedy pořídila nejspíš až po jeho sepsání.  

Podle další korespondence Národní muzeum projevilo zájem o odkoupení Němcové pozůstalosti. Muzeum si však žádalo některé rukopisy a korespondenci dostat do svých sbírek již v té době a Dora (Bohdana) Němcová, která si vymínila ponechat pozůstalost po své matce až do své smrti u sebe, projevila s tímto nesouhlas a začala o pozůstalosti jednat s turistickým odborem v České Skalici, který zamýšlel vybudovat v České Skalici muzeum B.Němcové[3]. Podle dopisu výboru Muzea ze dne 20.10.1919 Zdeněk Záhoř, který byl v celé záležitosti prostředníkem mezi Dorou Němcovou a Muzeem, nabídl v tom okamžiku jako částečnou náhradu dopisy a knihy po Němcové, které vlastnila jeho žena, Marie Záhořová, rozená Němcová - vnučka Boženy Němcové. Dora Němcová nakonec prodala celou pozůstalost městské radě v České Skalici. Zmíněné památky z majetku pí.Záhořové-Němcové byly odkoupeny Národním muzeem, knihy předány do knihovny Národního muzea. Je možné se domnívat, že tyto svazky později přešly při tvorbě sbírek českých literátů Památníku národního písemnictví do fondů Literárního archivu PNP a jedná se o výše popsané čtyři svazky.

Po získání výše zmíněných informací došlo k navázání kontaktů s Muzeem Boženy Němcové v České Skalici. V knihovně tohoto Muzea díky dokumentátorce sbírek a knihovnici Lence Hubkové bylo nalezeno podle výše zmíněného seznamu svazků sedm svazků, z nichž dva zcela určitě patřily (byly věnovány) Němcové. Jedná se o svazky:

Goethe, J.W. Theather von Goethe. Wien: B.Ph.Bauer, 1816. 3.Th., Torquato Tasso.

Grün, Anastasius. Schutt: dichtungen. Leipzig: Wiedmann´sche Buchhandlung, 1840. Kniha obsahuje velké množství zatrhávání po straně textu. A věnování „Madame Božena Nemes. L. Bodenstein".

Morus, Thomas. Utopia. Leipzig: Philipp Reclam jun., 1846. Kniha obsahuje na tit.straně razítko "M.Klacel". Je velmi pravděpodobné, že Klácel knihu B.Němcové daroval.

Tegnér, Esaias. Die frithjofs Sage. Leipzig: Carl Cnobloch, 1844. Kniha obsahuje věnování L.Bodensteina. Velké množství zatrhávání po straně textu. Tento svazek je obsažen v seznamu knih, které si Němcová vypracovala.

Jahn, G. A. Katechismus der Astronomie: belehrungen über den gesstirnten, die Erde und den Kalender. Leipzig: J.J.Weber, 1851. Kniha obsahuje na tit.straně v pravém horním rohu "K." (Karel Němec?). Tento svazek je obsažen v seznamu knih, které si Němcová vypracovala.

Kamenický, F.J. Pjsně w národnjm českém duchu. Praha: W. Špinka, 1833. Tento svazek je obsažen v seznamu knih, které si Němcová vypracovala.

Klácel, F.M. Dobrověda. Praha: Nákl.Českého museum, W komisií u Kronbergra a Řiwnáče, 1847. Ed. Spisů muzejních, č. XXVI, Malá encyklopedie nauk, č. VII. Kniha obsahuje Klácelovo  věnování B.Němcové. Tento svazek je obsažen v seznamu knih, které si Němcová vypracovala.

Výše zmíněné knihy nalezené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a v Muzeu Boženy Němcové předkládáme v seznamu individualizovaných knih z knihovny Boženy Němcové na těchto webových stránkách, zbytek svazků se prozatím nepodařilo najít. Pouze u dvou svazků nalézáme prvky, které poukazují na vlastnictví B. Němcové. U dvou z nich nacházíme zatrhávání podél textu, není však jasné, zda byla autorkou těchto zatržení Němcová.

V Muzeu Boženy Němcové v České Skalici by se podle Miloslava Novotného měl nalézat také jediný známý soupis knihovny nadepsaný prostě „Seznam knihovny" psaný rukou Boženy Němcové. Protože ve sbírkách Muzea však prozatím nebyl nalezen[4], je nutno vycházet pouze z podrobné podoby soupisu, jak ji publikoval Miloslav Novotný v Marginaliích v roce 1949[5] a publikoval v knize „Božena Němcová v obrazech a dokumentech"[6].  

Němcová v seznamu rozděluje své knihy do pěti skupin. Pro soupis si vybrala dvojlist papíru a každou skupinu rozepsala na novou stránku (kromě posledních dvou skupin). Jednotlivé stránky nadepsala: „Vědeckých" (tj. seznam knih vědeckých), tento oddíl zahrnuje 77 svazků, „Zábavných" (115 sv.), „Básnických" (88 sv.), čtvrtá stránka obsahuje soupis knih „Poučných" (18 sv.) a „Divadlo" (19 sv.).[7]

Spisovatelčina knihovna podle tohoto seznamu čítala 317 knih a okolo 60 svazků časopisů (přesné číslo nelze určit vzhledem k nestálé periodicitě ročníků, také se zdá, že některé svazky Němcová zařadila do více skupin). Novotný seznam předkládá ve stejné grafické úpravě, jak si jej Němcová sestavila, s odchylkami od pravopisu či s neúplnými údaji. Označuje také to, co Němcová v seznamu škrtla nebo je psáno proloženým písmem. My seznam předkládáme v podobě jen drobně upravené s uvedenými pravděpodobnými daty vydání, daty a drobným komentářem. U knih, které bylo možno podle názvů či autorů uvedených Němcovou dohledat, byla podle České národní biliografie doplněna data, která umožňují prezentovat následující charakteristiku osobní knihovny Němcové.

Složení knihovny podle seznamu B.Němcové

Knihovna obsahuje ve většině svazky v češtině, české překlady děl zahraničních a vedle toho svazky psané německy. Jsou zde silně zastoupena díla přátel a známých Němcové (Čelakovského, Klácela, A.Marka, Staňka, Zapa, není zde však ani jeden svazek Havlíčkův - snad díky hrozící politické persekuci?).

Mezi „Vědeckými" svazky najdeme knihy skutečně vědecké, jako je Nástin logiky na základě metafysickém H.J. Hanuše, Základní filosofie Antonína Marka, Staňkův „Přírodopis s obrazy"[8] nebo Rostlinopis J.S.Presla. Dále jsou zde svazky věnované geografii, historii a jazyku českých zemí: Dějiny národu českého F.Palackého v českém i německém vydání, Jungmannova Historie literatury, Šafaříkův Slovanský národopis, Čechoslowan, čili, Národní jazyk v Čechách, na Moravě, ve Slezku a Slovensku Františka Kampelíka, první díl Doby prwního člowěčenstwa J.S.Tomíčka, F. Palackého Archiv český, čili, Staré písemné památky české a moravské, F.J.Smetany Všeobecný dějepis, Jungmannova Slovesnost, Děje mocnářství rakouského V.V.Tomka a téhož autora Děje země české, dva díly Všeobecného zeměpisu K.V.Zapa a německy psaný Dobrovského životopis od F. Palackého.

Jsou zde také svazky věnované vzdělávání: Komenského Didaktika a Orbis Pictus, ale i Školka, čili, Prwopočátečnj, praktické, názorné, wšestranné wyučowánj malých djtek Jana Svobody nebo J.H.Campeho Dušesloví, neb, Krátké včení o duši pro dítky. Blíže nepopsaná je „Hospodarská kníha" a publikace o včelařství.  

Mezi knihy zábavné si Němcová zapsala pět svazků románu Consuelo G.Sandové, Olivera Twista Charlese Dickense, Gogolovy zábavné spisy[9], dobrodružný román Gil Blas de Santillane Alana-René Lesage, historický román Jan Hus Karla Herloßsohna, historický obraz Poslední Orebita J.E.Vocela. Je zde obsaženo také dílo V.M.Krameria Cesta do Arabie, Listové z dávnověkostí J.G.von Herdera (v překladu Čelakovského), Poslední Čech J.K.Tyla a  Spisy Jana z Hvězdy. Mezi zábavné zařadila Němcová také sedm svazků svých Báchorek (která vydání, není možno podle seznamu poznat) a dílo Matěje Mikšíčka (pravděpodobně se zde jedná o jeho sebrané pohádky a povídky lidu moravského a pověsti moravské a slezské). Nachází se zde také tři atlasy a jeden velký atlas, atlas k zeměpisu K.V. Zappa (není zde upřesněno, zda se jedná o Zappův zeměpis Rakouské říše nebo zeměpis Čech Moravy a Slezka), povídka z časů Jindřicha Korutanského Jiřina Prokopa Chocholouška a Kocourkov téhož autora. Vedle nich se zde nalézá dětské čtení Dárek dívčinkám a Dárek chlapečkům K.B.Štorcha, poučná povídka pro mládež Fedor a Ludvika od Gustava Nieritze, pro mládež poučná povídka Amalie Schoppe Jindřich a Marie a další.  

Poezie je zastoupena především českými autory: Klácel, Mácha, Kollár, Puchmajer, Čelakovský, Kamenický, Nebeský, Vinařický, F.J.Rubeš a další. Ze světových děl je zde Goetheho Faust, Píseň Nibelungů, již zmíněná Tegnérova Friethofsage, překlad Králodvorského rukopisu Slávka Zlatojeviča, irilské Tamburaši, Jahůdky sebrané J.P. Jordanem, básně N. Lenaua, a Wolffova lidová poezie[10]. Do této skupiny se Němcové přimíchaly svazky mluvnické (J.S.Tomíčka Česká mluvnice a svazek mluvnice srbské), svazky o frenologii a astronomii, Cervantesův Don Quijote (psán „Don Guixotte"), Andersenův Improvisator, Sofoklova Antigona, Mister Floh E.T.A.Hoffmanna, Hádanky J.V.Rozuma nebo již výše zmíněné Hanušovy přednášky o kultuře přednesené na Olomoucké univerzitě. Několik svazků v této části Němcová podle přípisku půjčila Sládečkovi[11] (u Jablonského básní připsáno: „u Sládečka", u básní K.D.Villaniho, Protichůdců od Nebeského, Spisů Máchových je uvedeno „též" u Sládečka). Jablonského básně se jí podle přípisku dokonce možná ztratily, u svazku Villaniho básní je toto „též" škrtnuto, nejspíše když byla kniha Němcové vrácena.

Mezi „poučnými" svazky je uvedena na prvním místě Biblí svatá, za ní jsou blíže nepopsané „brožurky", Slovo o vychování mládeže, dílo V.S.Štulce Dobrá rada v potřebě věnované tématu spotřebitelského chování správného vlastence, Offenes Schreiben des Grafen Leo Thun an Herrn Johann Slawjk  Leopolda Thuna, vlastenecky zaměřený spisek J.M.Krále Láska k vlasti, řeč k učitelstvu, J.M.Thuna Slavismus in Böhmen, poučné kázání K.M.Hrdličky Důwěrné slowo w čas potřebný, ginák, Mrawořeč na den Početj Blahoslawené Marye Panny a ve své době revoluční filozofický Aufsatz Augustina Smetany.

Mezi devatenácti zapsanými svazky dramat je zastoupena převážně česká soudobá produkce (Tylův Jan Hus, Mašinkář Jana Nepomuka Nürnbergera, Vlastenci Jana Nepomuka Štěpánka, Harfa J.E.Vocela, Malíř Karel Skreta V.A. Svobody). Zbytek tvoří české překlady zahraničních děl: Divochové F.E.Rambacha, Nevolníci a Pašerové téhož autora, Goetheho Ifigenie (v překladu S.K. Macháčka),  Nelezenec pravděpodobně A.Dörleho, Opička a Unos ze Serailu Ch.F. Bretznera, Srdce a svět Karla Gutzkowa, Epigram Augusta von Kotzebue a Vodař Jeana-Nicolase Bouilly. Je zde však (znovu?) přidán také román G.Sandové Consuelo.   

Několik svazků je (pravděpodobně) Němcovou vyškrtnuto, u některým je připsáno „v Domaž.", kdy Němcová míní pravděpodobně Domažlice, kde od konce září 845 do srpna 1847 s manželem a dětmi pobývala.

Z periodik je v seznamu zastoupen Časopis českého Museum (roč.1843-1849), Moravsko slezský časopis (1 sv.), dále Čechoslovan (6 sv.), jeden svazek časopisu Horník, 4 celé ročníky Květů (podle dopisu J.Pospíšilovi z 28/12 1846 je Němcová od Pospíšila  dostávala), tři ročníky České včely, dva ročníky Bohemie, jeden roč. Evropy, tři výtisky blíže neidentifikovaných „novin", jeden výtisk Poutníka (ze soupisu nelze určit o který z časopisů v době Němcové vycházející se může jednat), jeden ročník Ost und West (list zaměřený na umění a literaturu vycházející v Praze v letech 1837-1848) a jeden ročník  zábavného časopisu Erinnerungen. Je zde také jeden výtisk Politických listů, jeden ročník blíže neidentifikovatelného „týdeníku", čtyři svazky časopisu Pražský posel (ze zápisu nelze zjistit, zda se jedná o politický list z let šedesátých nebo „sbírku užitečného i kratochvilného čtení" z let padesátých), jeden svazek týdeníku pro vzdělané obecenstvo  Květy a plody, který vycházel v roce 1848  a šest svazků Palečka. 

Obraz osobní knihovny, jejíž svazky si Němcová sepsala, jen potvrzuje mínění, že byla její majitelka intelektuálkou bažící po poznání soudobých věd a objevů, vlastenkyní toužící po vzdělání se v jazyce, historii a geografii své vlasti, literátkou mající povědomí o české a světové soudobé literární produkci a matkou, které záleželo na srdci vzdělání svých dětí. Podle roků vydání dohledaných děl vysvítá, že seznam byl pravděpodobně vyhotoven mezi lety 1851-1854, protože většina knih v seznamu byla vydána v letech 1840-1851 a knihy, které si Němcová již v seznamu nezaznamenala a jsou zmíněny v pozůstalostním seznamu Dory Němcové, jsou vydány většinou mezi lety 1855-1859. Němcová mohla během dalších let, nacházejíc se ve finančí tísni, množství svazků prodat a některé jiné získat. Pravděpodbně také proto se v jejím seznamu objevuje jen pět knih, které byly výše jmenovány jako nalezené.

Pokud se poté, co Dora Němcová předala pozůstalost své matky do Muzea v České Skalici, objevily další knihy, které dnes nalézáme v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a pokud Marie Záhořová-Němcová měla ve svém majetku knihy po Němcové, je stále otázkou, kolik knih je takto ještě „ztraceno". Z bezmála tří set padesáti svazků knihovny se dodnes dochovalo pouze několik. Díky jejímu soupisu však můžeme spatřit obraz knihovny Boženy Němcové v době, kdy ji ještě jako celek Němcová využívala, chránila a ctila.

O Boženě Němcové, čtenářce je možno dozvědět se ve třetí části stati Richarda Khela Božena Němcová - „neliterární", publikovaném v Časopise Národního muzea v Praze. (Řada historická.  Roč. 171, č. 1-2 (2002), s. 59-72.

[1] Na tuto skutečnost upozornil řešitelský tým projektu PhDr. Lubomír Sršeň, kurátor uměleckých sbírek, odd. starších dějin Národního muzea, který na zmíněné informace objevil při svém bádání.

[2] Tento titul se objevuje také v seznamu knih, který si Němcová vypracovala. 

[3] (Českoskalické Městské muzeum bylo založeno roku 1902. Shromažďovalo a uchovávalo převážně lokální památky: zbraně, archiválie, národopisné sbírky, doklady archeologické a jiné vlastivědné sbírky, po zakoupení pozůstalosti Boženy Němcové od její dcery Bohdany v roce 1919 se zájem muzea soustřeďoval více na osobnost a dílo velké krajanky). Převzato z oficiálních stránek Muzea Boženy Němcové v České  Skalici : http://www.muzeumbn.cz

[4] V soupisu Božena Němcová (1820-1862) : Lit. pozůstalost zpracovaném  J.Mourkovou a J.Wagnerem a   vydaném v roce 1964 je ještě tento seznam zmíněn a lokalizován do Muzea Boženy Němcové. V soupisu pozůstalosti jsou z knih v Muzeu Boženy Němcové pouze výše zmíněné dvě knihy s dedikací.

[5] Novotný, M. Knihovna Boženy Němcové. Marginálie: věstník českých bibliofilů. 1949-1950. Roč. XXII. S.35-40.

[6] Novotný, M. Božena Němcová v obrazech a dokumentech. Praha: Orbis, 1951. S. 132.

[7] Do uvedeného počtu svazků nejsou započítána periodika

[8] Dra Wáclawa Staňka Pitewnj Atlas do desatera tabul sestawený a k snadněgšjmu porozuměnj pitwy s připogeným wyswětlowánjm obrazů vydaný v Praze v r.1840?

[9] Pravděpodobně se jedná o Gogolovy povídky, které vydával v roce 1847 v Praze Jaroslav Pospíšil.

[10] Jedná se nejspíše o poesii německého básníka a romanopisce Oskara Ludwiga Bernharda Wolffa (1799-1851)

[11] Jednalo se o duchovního administrátora malé farnosti ve Všerubech Václava Sládečka (v době návštěvy B.Němcové označované za český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti) o němž se zmiňuje  autor článku o historii Tanaberku na webových stránkách věnovaných tomuto vrchu v západních Čechách (http://www.tanaberk.cz/historie/)?